Johann Sebastian Bach 

Naruzen 31. března 1685 Eisenach - zemřel 28. července 1750 Lipsko. Byl německý hudební skladatel a virtuos hry na klávesové nástroje, považovaný za jednoho z největších hudebních géniů všech dob a završitele barokního hudebního stylu. Bachovo dílo mělo a má značný vliv na další vývoj hudby počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem až po Arnolda Schoenberga nebo Henryka Góreckého.

Ve své době proslul především jako interpret a improvizátor, jako skladatel však nebyl příliš uznáván. Bachova hudba byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let téměř v zapomenutí. Až počínaje Felixem Mendelssohnem Bartholdym se od první poloviny 19. století začala postupně opět více hrát.

Bach působil ve světských i církevních službách na různých místech Německa, nejvýznamnější jeho působiště byla Výmar, Köthen a Lipsko. Mezi jeho nejznámější kompozice patří Braniborské koncerty, Dobře temperovaný klavír, Mše h moll, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, Hudební obětina, Goldbergovy variace a Umění fugy.

Dílo

Johann Sebastian Bach byl mistrem polyfonie a přivedl k dokonalosti hudební formu fugy. Ve své bohaté tvorbě dokázal vyjádřit hluboké myšlenky umělecky přesvědčivým způsobem. Jeho hudební myšlení je pronikavé a jasné, přitom však nepostrádá výraznou citovost. Bach nebyl extravagantním umělcem, ale spořádaným otcem rodiny, praktickým a zároveň hluboce věřícím člověkem, který měl zároveň smysl i pro běžné pozemské radosti, což se vše odráží i v jeho díle. Jeho hudba se povznáší do dimenzí téměř nadpozemských a zároveň stojí pevnýma nohama na zemi, najdeme v ní pokoru a soucit s lidským utrpením i vřelou oslavu světského života. Přestože většina jeho skladeb byla psána na objednávku, Bach je dokázal naplňovat hlubokým obsahem.

Z Bachova díla víme o celkem 1126 hudebních kompozicích (označují se zkratkou BWV a pořadovým číslem) nejrůznějších forem. Přitom se velké množství dalších skladeb nedochovalo a do celkového počtu nejsou započítány ani autorem revidované verze skladeb a nejrůznější hudební kusy sloužící k výuce - celkově tak Bach složil nejméně kolem 1400 děl.

V Bachově díle jsou čitelné vlivy italské hudby (forma kantáty), přímým vzorem při komponování instrumentálních koncertů mu byl italský skladatel Vivaldi, kterého obdivoval.

Navázal a propracoval formu taneční suity, v jejichž pomalých větách jsou patrné vlivy francouzské hudby. Velmi si vážil umění svých současníků, v mládí usiloval o to být žákem Buxtehudeho a nelitoval ujít pěšky (v říjnu 1705) 320 kilometrů dlouhou cestu, jen aby si jej vyposlechl. Bachovo nepopiratelně originální a hluboké dílo je jeho vlastní svébytnou a vědomou syntézou a rekapitulací předchozího vývoje německé, italské a francouzské hudby.

Wolfgang Amadeus Mozart

Zázračné dítě jménem "Wolfík" se narodil 27. ledna 1756 v "Hagenauerově domě" v Salcburku. Ze svazku Leopolda Mozarta, který působil jako skladatel, hudebník a pedagog u dvora salcburských knížecích arcibiskupů, s Annou Maria Pertlovou se narodilo sedm dětí. Přežily však jen dvě: Wolfgang Amadeus a jeho starší sestra Maria Anna, zvaná "Nannerl". Obě děti byly hudebně velmi nadané, a tak se otec rozhodl na úkor své vlastní kariéry vzít jejich hudební výchovu do svých rukou.

Cesty mladého Mozarta

Od roku 1762 předváděl ctižádostivý otec umění svých talentovaných dětí u královských a knížecích dvorů po celé Evropě. Ve věku pouhých šesti let se malý Mozart vydával na koncertní turné napříč západní Evropou - ze Salcburku do Německa, Nizozemí, Belgie, Francie a dále až do Londýna. Poté podnikal sám s otcem delší studijní cesty po Itálii.

Salcburské období

Mozart působil v době svého mládí jako titulární a od roku 1772 honorovaný koncertní mistr a skladatel u dvora salcburského knížecího arcibiskupa. Marné hledání jiného místa a zaměstnavatele jej přivedlo do Itálie, Vídně a Mnichova. Na podzim roku 1773 se rodina přestěhovala do domu na Hannibalově, dnešním Makartově náměstí č. 8.

Roztržka se salcburským arcibiskupem

Od roku 1772, kdy se vlády v Salcburském arcibiskupství chopil knížecí arcibiskup Hieronymus hrabě Colloredo, vedl Mozart klidnější život. V roce 1779 nastupuje opět službu u dvora jako varhaník. Několik měsíců po úspěšném uvedení opery "Idomeneo" v Mnichově v lednu 1781 došlo k definitivní roztržce s arcibiskupem. Mozart odmítl být poslušným poddaným suverénního vládce a uprchl do Vídně.

Přestěhování do Vídně a založení rodiny

Ve Vídni se Mozart pokoušel uživit jako umělec na volné noze. Skládal opery, vystupoval na koncertech a docházel do šlechtických rodin jako učitel hudby. 4. srpna 1782 se proti vůli svého otce oženil s dcerou své bytné Constanze Weberovou. Společně pak podnikali cesty do Salcburku a do Prahy. Narodilo se jim šest dětí, ale přežily jen dvě - Karl Thomas a Franz Xaver Wolfgang.

Mozartova předčasná smrt

Jeden z posledních velkých úspěchů slavil Mozart 6. září 1791 v Praze při premiéře korunovační opery "La Clemenza di Tito" (KV 621). Krátce po premiéře opery "Kouzelná flétna" (KV 620) v předměstském Divadle na Vídeňce Mozart onemocněl. 5. prosince 1791 pak umírá ve věku 35 let na infekční chorobu či na revmatickou horečku (příčina není známá). Jeho "Rekviem" (KV 626) zůstalo nedokončené.

Dílo

Ludwig van Beethoven

Životopis

Jeden z nejvýznamnějších světových hudebních skladatelů, Ludwig van Beethoven, se narodil v Bonnu v Německu roku 1770. Výrazné hudební nadání se u něho projevovalo od útlého dětství, ve svých 13 letech dokonce publikoval první dílo. Roku 1792 odešel do Vídně, kde studoval u skladatele Haydna. Jako klavírní virtuos i jako hudební skladatel brzy získal ohromné úspěchy. Přibližně od 25ti let svá díla prodával nakladatelům a jeho hudební tvorba byla velmi žádaná.

ZTRÁTA SLUCHU
Výjimečně hudebně nadaný Beethoven již krátce před dovršením třicátého roku začal ztrácet to, co je pro plodného skladatele a významného hudebníka naprosto zásadní - sluch. První reakce mladého a hudebně plodného skladatele byl naprostý propad do zoufalství a údajně uvažoval i o sebevraždě. Postupně však nad svým postižením začal vítězit a i když mu osud nachystal tvrdou životní zkoušku, i přes ztrátu sluchu se nevzdal své práce a komponoval další skladby. Beethoven projevil tehdy obrovskou životní sílu, jíž se vzepřel svému osudu. Jeho díla byla i po ztrátě sluchu stále stejně kvalitní, ba dokonce prý ještě lepší nežli jeho původní tvorba. Z veřejného života se však stále více stahoval a svá díla vytvářel v naprostém soukromí, téměř izolován od ostatního světa. Stále však opakoval, že nové skladby budou jeho odkazem pro pozdější generace.

SOUKROMÝ ŽIVOT
I přes boj s nepřízní osudu po zdravotní stránce Beethoven neustoupil od své lásky, jíž byla hudba. Tu životní lásku v podobě partnerky a manželky však nenašel. Měl několik známostí s mladými dámami, ale všechny záhy skončily. Beethoven se nakonec ani neoženil. Beethovenova tvorba obsahuje 9 symfonií, 32 klavírní sonáty, 5 klavírních koncertů, 10 sonát pro klavír a housle, dále sem patří bezpočet smyšcových kvartetů, vokální i divadelní hudba a mnoho dalších drobných hudebních počinů. V jeho tvorbě je dán důraz na hloubku citu a prožitku. Beethoven také rozšířil velikost orchestru a prodloužil a rozšířil symfonie. Zvláštní důraz kladl na klavír, na jehož možnosti poukázal a povýšil jej na nejpřednější hudební nástroj.
Velký skladatel období romantismu zemřel ve Vídni v roce 1827, ve věku pouhých padesáti sedmi let. Jeho odkaz v podobě nádherných hudebních děl je však nesmrtelný.

Dílo

Významná díla: 9 Symfonií - C dur, D dur, Es dur - Eroica, B dur, c moll - Osudová,

F dur - Pastorální, A dur, F dur, d moll - zhudebnil slova Schillerovy Ódy na radost.

Koncerty - 5 klavírních, houslový D dur, trojkoncert pro violoncello, housle a klavír

Opera jediná - Fidelio

Mše - Missa solemnis D dur, Oratorium - Kristus na hoře Olivetské

Byl jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec. Dvořákova symfonická díla jsou obvyklou součástí repertoáru významných orchestrů a jsou hrána na festivalech vážné hudby po celém světě. Síla jeho melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům. Jeho otec byl řezníkem a vysnil si, aby ho jeho syn následoval. A proto se musel Dvořák i na protest také vyučit řezníkem. Jeho otec byl, ale velkým nadšencem hudby, a tak nechal Antonína studovat hudbu u venkovských kantorů, kde ho učil Josef Špec. Jeho nadání bylo veliké a tak studoval dále i na varhanní škole v Praze. Po studiích se chtěl prosadit jako skladatel a sólista, ale nakonec musel jedenáct let hrát na violu v orchestru Prozatímního divadla pod taktovkou Bedřicha Smetany. První své sólo na housle měl ve Zlonicích, kam se Dvořákova rodina přestěhovala k bezdětnému strýci. Od mládí skládal, ale dlouho se nemohl se svými skladbami uplatnit, až do té doby, než ho vídeňský mistr Johanes Brahms doporučil jako talentovaného umělce svému nakladateli. Ten mu pomohl vydat některé z jeho děl a Dvořákova sláva začala strmě stoupat. Pak dostává nabídku z Ameriky, aby se stal ředitelem Newyorské konzervatoře. Dvořák nabídku přijme a vydává se v roce 1892 do Ameriky. Zde se stal ředitelem Newyorské konzervatoře a skládá tam svoje největší dílo 9. symfonii Z nového světa. Po návratu pokračoval na pražské konzervatoři ve funkci ředitele a nadále skládal svá díla. Antonín Dvořák umírá doma, roku 1904. Je oplakáván jako národní hrdina. Dvořák je čelním světovým představitelem tzv. klasicistně-romantické syntézy. Za zmínku jistě stojí i to, že první skladba, která zazněla po přistání amerických kosmonautů na Měsíci, byla Dvořákova Novosvětská symfonie. Je po něm pojmenován impaktní kráter Dvořák na planetě Merkur a planetka 2055 Dvořák.

Dílo

Významná díla: používal mnoho lidové tvorby, slovanského folkloru, americké černošské a indiánské prvky

Orchestrální skladby - 9 symfonií - významné jsou - osmá G dur Anglická, devátá e moll Z Nového světa ( uložena, jako dědictví na měsíci ), Slovanské tance - 16 lidových stylizovaných tanců pro čtyřruční klavír i orchestr, Serenáda E dur,

smyčcový kvartet - Es dur Slovanský, F dur Americký

Symfonické básně - Vodník, Zlatý kolovrat, Polednice

Pro sbor - Moravské dvojzpěvy, Dědicové Bílé hory

Kantáta - Svatební košile - námět básně K. J. Erbena

Oratorium - Stabat mater

Opery - Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij, Armida, Šelma a sedlák

Violoncellový koncert - h moll pro violoncello a orchestr

Životopis

Narodil se 2.března 1824 v Litomyšli, byl synem panského sládka. Už v pěti letech hrál na housle, ale jeho otec neměl pro jeho nadání pochopení. Po absolvování základní školní docházky, šel studovat gymnasium v Plzni. Ale studiu se moc nevěnoval, spíše se věnoval hudbě. Po odmaturování odchází za prací do Prahy, kde studoval klavír a kompozici u Josefa Proksche. Potom se živí, jako hudební učitel. V té době začíná komponovat svoje první skladby. Byl dobrým přítelem Franze Liszta, který mu pomohl s vydáním prvních děl.  Měl velké vlohy. Poté roku 1848 zakládá svoji hudební školu a žení se s Kateřinou Kolářovou. Po smrti své nadané dcery Gabriely, Kateřiny a hlavně milované Bedřišky (na živu zůstala pouze Žofie) odešel do Göteburgu ve Švédsku, kde se stal dirigentem. V letech 1856-1861 žije ve švédském Göteborgu, kde komponuje další polky a řídí koncerty klasické hudby. Při návratu do Čech mu v roce 1859 umírá jeho první žena. V Čechách pak často pobýval v Obříství, kde se v roce 1860 oženil podruhé s Barborou ("Betty") Ferdinandovou, které napsal jako dárek pro snoubenku Bettinu polku, ještě se na rok vrátil do Švédska. Poté se marně ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře a potýkal se s finančními problémy. Jeho o šestnáct let mladší žena neměla se Smetanou příliš vřelý vztah, i když se mu narodily dvě dcery Zdeňka a Božena. Nakonec žili odděleně. Úspěch mu zajistilo až uvedení opery Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, kterou složil v letním sídle v Obříství. Díky tomuto úspěchu se v roce 1866 stal dirigentem orchestru Prozatímního divadla. Byl také sbormistrem a zakladatel sboru Hlahol. V létě 1874 ztratil sluch ve svém pravém uchu a na podzim ohluchl úplně. V červnu roku 1875 se stěhuje z Prahy do myslivny v Jabkenicích u Mladé Boleslavi za svojí dcerou Žofií. Ale hluchota ho nezlomí a komponuje dál opery Tajemství, Hubičku a Čertovu stěnu, oba smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance, řadu sborových děl, dokončil zde cyklus Má vlast. Pak se ale jeho zdravotní stav náhle zhoršil a musel být 20. dubna 1884 převezen do Prahy do ústavu pro duševně choré. Byl to jeden z velikánů české hudby a proto se na  počest výročí jeho smrti, každoročně koná festival Pražské jaro.

Dílo

Pro klavír - Luisina polka, Jiřinková polka, Ze studentského života, etuda Na břehu mořském

Komorní tvorba - smyčcový kvartet e moll - Z mého života, klavírní trio g moll, skladby pro housle a klavír Z domoviny

Vokální tvorba - kantáta pro smíšený sbor- Česká píseň, Motlitba, Píseň na moři, Večerní písně, Přiletěly vlaštovičky

Orchestrální tvorba - symfonické básně Má vlast - Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník

Opery - Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola, která je nedokončená.

Životopis

Narodil se 8. prosince 1890 v kostelní věži sv. Jakuba v Poličce. Byl synem obuvníka a pověžného. Studoval na pražské konzervatoři housle i varhany, ale studia nedokončil. Tři roky  byl houslistou české filharmonie a živil se i jako úspěšný skladatel. Rok studoval housle u Josefa Suka na mistrovské konzervatoři. 1923 odešel do Paříže, kde získal nové tvůrčí nápady. Impresionismus přestal vládnout hudební scéně, tentokrát to byla hudba Pařížské šestky, jazz a především Stravinskij, který mu ukázal moderní návaznost na folklorní východisko. Tyto prvky uplatnil ve skladbě Špalíček. Byl z velké části protiromantický, ve svých skladbách použil převážné neoklasicistních a neobartokních tendencí. Výrazně jej ovlivnil novoklasicismus s hudební formou concerta grossa, pocházející ze 17. století. 1931 se oženil s Francouzkou Charlotte Quennehen. Jejich manželství bylo bohužel bezdětné. 1941 pobíval v USA. Ve Spojených státech usiloval o nový lyrismus. Symfonie z válečného období komponované pro americké orchestry jsou pozoruhodné svou spontánností, logickým uspořádáním celku, rytmickou svěžestí a silně synkopovanou melodií, kterou se Martinů velmi inspiroval. Ve své tvorbě používá lidovou hudbu a slovesnost. Jeho typickým rozeznatelným prvkem ve skladbách je originální nezaměnitelná rytmika. V roce 1946 vyučoval na Berkshire Music School, kde utrpěl těžký úraz, jehož následky pociťoval až do konce života. Po tragické smrti Jana Masaryka (1948) opustil od myšlenky na návrat do Československa a zůstal v emigraci. Byl jmenován profesorem skladby na Princeton University v New Jersey (1948-1951), vyučoval na Mannes College of Music v New Yorku, převážně v období 1948-1956. V roce 1952 získal americké občanství. V roce 1953 mu bylo uděleno stipendium od Guggenheimovy nadace, které mu umožnilo opustit USA a komponovat v klidu v Evropě. Zemřel 28. srpna 1959 v nemocnici ve švýcarském Liestalu a byl pohřben na Sacherově pozemku na Schönenbergu. V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byl pohřben vedle své ženy Charlotty, zemřelé v předcházejícím roce. Bohuslav Marttinů je jedním z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů, vedle Antonína Dvořáka ve světě nejhranějším.

Dílo

Období martinovského neoklasicismu - Partita pro smyčcový orchestr, Dvojkoncert pro 2 smyčc.orchestry, klavír a tympány, 6 symfonií, Symfonické fantazie, Toccata e due canzoni, Sinfonieta La Jolla, Frasky Piera della Francesca, Památník lidicím.

Opery - Hry o Marii, Řecké pašije, Ariadna

Koncerty - 2 houslové, 2 violoncellové, cembalový, hobojový, 4 klavírní.

Písně - Nový špalíček, Písničky na jednu stránku, Písničky na dvě stránky

Kantáty - Kytice, Gilgameš, Otvírání studánek, Proroctví Izaiášovo.

Životopis

Narodil se 3. května 1854 v Hukvaldech, jako devátý ze 14-ti sourozenců. Rodiče byli hudebně vzdělaní, ale velmi chudí. v 11-ti letech byl poslán na studium do klášterní školy v Brně. Byl žákem Pavla Křížkovského. Dále studoval Reálnou školu zaměřenou na přírodní vědy a jazyky. 1872 působil jako brněnský sbormistr.  Absolvoval pražskou varhanickou školu, z níž byl málem vyhozen kvůli kritice gregoriánské mše ředitele Skuherského. Tam se spřátelil s Antonínem Dvořákem. V roce 1876 byl sbormistrem proslulého českého spolku Umělecká beseda. V roce 1881 založil v Brně varhanickou školu.  1881 se oženil se svojí šestnáctiletou žákyní Zdenkou Schulzovou, dcerou ředitele Slovanského učitelského ústavu v Brně. Narodili se jim dvě děti. Mladší syn Vladimír zemřel už v pouhých dvou letech na spálu a jejich prvorozená dcera Olga, bohužel také zemřela ve 21 letech na tyfus. Na počátku své skladatelské dráhy byl inspirován moravskou lidovou písní, užíval jejích nápěvů a studoval rytmiku a intonaci řeči, což posléze originálně převáděl do své hudby. Po neslibném začátku jeho skladatelské činnosti složením opery Šárka a Počátek románu, se konečně proslavil operou Její pastorkyňa. Byla přijata nejen brněnským i přažským publikem, ale proslula do celého světa. Poslední období skladatelova života přineslo nejoriginálnější, nejvyzrálejší a světově proslulá orchestrální díla, především Sinfoniettu, rapsodii Taras Bulba a slavnou Glagolskou mši, jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby vůbec. V roce 1919 založil Konzervatoř v Brně a byl jmenován profesorem Mistrovské školy konzervatoře v Brně. Poslední Janáčkova opera Z mrtvého domu na motivy Dostojevského románu Zápisky z mrtvého domu je velmi důstojným završením skladatelovy tvorby, zdůrazňujíc humanismus a vyjadřujíc jak soucit s trpícím člověkem, tak víru v možnost duchovní očisty i člověka společností zavrženého. Masarykova univerzita mu v Brně udělila v roce 1925 čestný doktorát filosofie za jeho celoživotní tvůrčí odkaz. Zemřel 12. srpna 1928 v Ostravě na zápal plic.

Dílo

V jeho díle se projevil jedinečný osobitý styl sčasovky, živý jazykový projev mluvy. Intonace hlasu, rytmické útvary v lidské mluvě, slova, vykřiky, zvolání, tzv. nápěvky.

Osobitý operní styl - stručnost, zkratkovitost, prudké zlomy, důkladná psychologická kresba postav.

Opery - Šárka, Počátek románu, Její pastorkyňa ( drama ), Výlety páně Broučka na měsíc a do XV. století, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Z mrtvého domu.

Pro sbor - Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, Česká legie, Naše vlajka

Kantáty - Glagolská mše ( použití staroslověnského jazyku ), Věčné evangelium

Orchestrální - Synfonietta, Taras Bulba

Pro klavír - Po zarostlém chodníčku, V mlhách,Capriccio pro levou ruku

Komorní - smyčc. kvartet Listy důvěrné, dechový sextet Mládí

Písňový cyklus - Zápisník zmizelého